Psyché Matrix a Realita – hledání dimenzí reality očima psychologa.

Šolc, Vladislav. Psyché Matrix a Realita – hledání dimenzí reality očima psychologa.
Praha: Amos, 2007. 190 stran.

Vladislav Šolc je kosmopolitním psychologem, který pochází ze Slovenska, klinickou
psychologii vystudoval v Praze a od roku 2003 žije a pracuje v Milwaukee USA.
Momentálně působí jako soukromý psychoterapeut připravující se v jungiánském institutu
na dráhu analytika.
Již od začátku publikace můžeme vycítit autorovu vášeň pro filozofii a psychologii C.G.
Junga. Celá kniha dýchá na čtenáře hlubokým zamyšlením a precizností úvah, které mají
společné tři oblasti našeho bytí: psyché, matrix a realita. Vladislav Šolc věnoval velkou
pozornost tomu, jak na tyto tři fenomény nazírá dnešní jungiánská psychologie, patrný je
přitom silně vliv osobnosti terapeuta fungující v prostředí USA, filosofického novátora a
propagátora.
Psyché – první část textu – zaujme čtenáře především pojednáním o objektivní a
subjektivní realitě. Samotnou Psyché pak autor vymezuje vztahem mezi vědomím a
nevědomím, přičemž obojí je samo vymezeno projekcí archetypů. Nutí nás tak zamýšlet
se nad mnoha aspekty, se kterými se v klinické praxi či psychoterapii setkáváme,
podtrhuje mnohá dilemata, a to nejen etická. Při čtení této části jsem si několikrát musela
položit otázku, zda pojem „Duševní zdraví“ nemá mít snad jen subjektivní povahu? Při
zahájení psychoterapeutického procesu mimo jiné sám klient konkretizuje svoji zakázku,
určí tedy sám, co jej samotného přivádí blíže pojmu Zdraví.
Druhá část - Matrix – je ve své podstatě nutnou fází procesu individuace, nutí lidstvo
k přijetí svého stínu, uvědomění si a překročení našich projekcí reality. Autor naznačuje
pěšinu, po níž se čtenář, nebo klient, psychoterapeut, může vydat. Označuje ji jako Triádu
duševní metamorfózy, která zahrnuje v prvé řadě nutnou změnu osobnosti, následně nás
vede k rozšíření vědomí a konečně k separaci a transcendenci. Tento proces uvádí autor
do paralel historie lidstva od jeho prapůvodu, především k mýtu Vyhnání z ráje. Své,
typicky jungiánsky zajímavé úvahy prokládá užitečnými příklady z praxe, především
u klientů trpících schizofrenií či u posttraumatických reakcí. V závěru kapitoly přirovnává
jednotlivé postavy slavného filmu k duševním procesům, které k individuaci potřebujeme.
Tady získává kniha vytouženou váhu u čtenářů, kteří si ji začali číst právě kvůli slovu
Matrix, tedy u lidí, které tato filmová trilogie uchvátila stejně jako autora.
Dovršení kapitolou Realita je spojením autorových úvah v konečný celek, který vnímám
jako přenesení Jungových myšlenek na myšlenky, jež film ztvárňuje; odvěká touha po
poznání, překročení hranic myšlení, relativizace pojmu realita, touha realizovat
v každodenním životě transcendentno a vymaňovat se z omezení, které nám vytvářejí
naše projekce. Toto vše vnímám jako otázky, které v soudobé společnosti, dle mého
názoru, nabývají významu daleko jasnějšího než kdy dříve. Celá publikace je navíc
doplněna praktickou grafickou přílohou.
Závěrem bych ráda dodala, že kniha Vladislava Šolce není jednoduchým čtením, pokud
chce čtenář proniknout hlouběji do významu autorových myšlenek a přirovnání. Nutí nás
k zamyšlení, jak stále živá mohou být poselství C. G. Junga, jak se dají prakticky použít
myšlenky, které na první pohled působí jako intelektuální zápletka.

Mgr. Jana Kahánková
Integrovaná psychiatrická ambulance Nemocnice Kyjov

Ve jménu Boha

Universum Recenze

Vladimír Smékal

Vladislav Šolc Ve jménu Boha: Fanatismus v pojetí hlubinné psychologie Triton 2013

Pro pragmaticky utilitárně zaměřeného čtenáře je terminologie jungiánské psychologie obtížně srozumitelná, ale nesporně daleko výstižnější v uchopení základních funkcí a procesů, jimiž se duše vyrovnává s požadavky, výzvami a způsoby, jak zvládat úkoly života. Autor si vytyčuje za cíl prozkoumat různé psychické procesy a stavy označované jako náboženské a ukázat jejich možný vliv na duševní stav a jednání člověka, jestliže tyto obsahy „nabudou nebezpečných rozměrů“. Nesměřuje však k redukcionismu náboženského na psychologické, jak by bylo možné se domnívat. V recenzi se nebudu tolik věnovat jungovskému jazyku a jeho využití v autorově výkladu funkce a úlohy náboženství v lidském životě – to autor provedl velmi zdařile –, ale naznačím obecnější poselství, které jungovský přístup k objasnění náboženství přináší. Kvalifi kovaná předmluva Andrey Scheansové, která s Vlado Šulcem sdílela společný výcvik jungovsky orientované psychoterapie, na třech stranách výstižně interpretuje základní pojmy, které autor ve svém díle rozvíjí a aplikuje. Už věta „Bůh není a nemůže být předmětem bádání“ může někoho provokovat, ale autor přesvědčivě objasňuje, že předmětem vědeckého zkoumání je náboženství. A to lze doplnit i myšlenkou, že Bůh je předmětem víry a že teologie je vědou, která zkoumá tvrzení a metafory týkající se Boha, jež jsou v posvátných textech všech světových náboženství, a na základě této analýzy formuluje argumenty pro Boží existenci a úlohu v životě lidí i v rozvoji vesmíru. Jedním z hlavních cílů publikace je objasnit prostředky jungovské psychologie, jak se v náboženském životě člověka (včetně povrchnosti a lhostejnosti nebo až fundamentalismu) uplatňují archetypy, tedy nevědomé způsoby nazírání, hodnocení a sklonů, které jsou dány snad ještě více tradicí a duchovní atmosférou prostředí, v němž člověk vyrůstá, než záměrnou výchovou. Čtenář studiem knihy získá porozumění tomu, jaké konstelace osobnostních dispozic vedou nejen k náboženskému fundamentalismu či fanatismu, ale i obecně k radikalismu, který je v každodenním životě stejně nebezpečný jako fanatismus v životě náboženském. Klíčový vysvětlovací pojem jungovské psychologie, s nímž autor často pracuje, je pojem numinozity. Je to termín z lat. ,numinosum‘, jímž je vyjádřeno dynamické působení sil nezávislých na vědomé vůli člověka. Jung používá tento pojem pro označení hluboce citově prožívaných zážitků našeho bytostného já, stav změněného vědomí v reakci na vliv nějakého objektu, události či nějaké prožívané přítomnosti něčeho neviditelného, ale tušeného. Autor formuluje závažnou myšlenku, kterou by měl mít ve vědomí každý, kdo radikálně prosazuje uplatnění náboženství v každodenním životě sekulární společnosti: „Numinozita může léčit i působit jako jed, může být zdrojem tvoření, ale i zkázy.“ A upozorňuje v této souvislosti, že dějiny nás učí, jak snadno se může nastartovat davové šílenství, kdykoliv se politika propojí s náboženstvím. Podnětné jsou myšlenky týkající se vědomí a duše (psýché), jejichž reálnou existenci kniha předpokládá a uvádí k tomu argumenty. Jungovský pojem ‚individuace‘ jako stávání se sebou a utváření našeho lidství, považuje autor za vývoj přirozeně náboženský a přímo říká, že je to proces „zakoušení božského“. Za citaci stojí jeho tvrzení: „Organická jednota duchovních a náboženských zkušeností povznáší každodenní bytí na proces zhmotnění svátosti a na druhé straně přibližuje božské k vědomí tím, že umenšuje jeho nekonečnou odlehlost a neuchopitelnost.“ V souvislosti s objasněním krajních náboženských hnutí zavádí autor pojmy ‚theokalypsis‘ a ‚theonemesis‘. ‚Th eokalypsis‘ je na základě přesvědčivě popsané metaforické etymologie „schovávání se za Boha“ – tedy věřit tomu, že to, co děláme, je realizací Božích úmyslů a přání. A v jádru takového pojetí jsou některé hlavní hříchy jako pýcha nebo i apatie. A podobně pojem ‚theonemesis‘ autor objasňuje jako důsledek posedlosti bytostným já, což se v jednání může projevovat jako hněv, kompenzace pocitů méněcennosti zpupností a nadřazováním se atd. Kniha rozhodně stojí za studium. Analytické, ale i jinak zaměřené psychoterapeuty a kněze, i učitele a personalisty může nesmírně obohatit také v chápání zdrojů a procesů jednání člověka i v pochopení překážek, jež stojí v cestě dosahování osobnostní zralosti.