Universum Recenze

Vladimír Smékal

Vladislav Šolc Ve jménu Boha: Fanatismus v pojetí hlubinné psychologie Triton 2013

Pro pragmaticky utilitárně zaměřeného čtenáře je terminologie jungiánské psychologie obtížně srozumitelná, ale nesporně daleko výstižnější v uchopení základních funkcí a procesů, jimiž se duše vyrovnává s požadavky, výzvami a způsoby, jak zvládat úkoly života. Autor si vytyčuje za cíl prozkoumat různé psychické procesy a stavy označované jako náboženské a ukázat jejich možný vliv na duševní stav a jednání člověka, jestliže tyto obsahy „nabudou nebezpečných rozměrů“. Nesměřuje však k redukcionismu náboženského na psychologické, jak by bylo možné se domnívat. V recenzi se nebudu tolik věnovat jungovskému jazyku a jeho využití v autorově výkladu funkce a úlohy náboženství v lidském životě – to autor provedl velmi zdařile –, ale naznačím obecnější poselství, které jungovský přístup k objasnění náboženství přináší. Kvalifi kovaná předmluva Andrey Scheansové, která s Vlado Šulcem sdílela společný výcvik jungovsky orientované psychoterapie, na třech stranách výstižně interpretuje základní pojmy, které autor ve svém díle rozvíjí a aplikuje. Už věta „Bůh není a nemůže být předmětem bádání“ může někoho provokovat, ale autor přesvědčivě objasňuje, že předmětem vědeckého zkoumání je náboženství. A to lze doplnit i myšlenkou, že Bůh je předmětem víry a že teologie je vědou, která zkoumá tvrzení a metafory týkající se Boha, jež jsou v posvátných textech všech světových náboženství, a na základě této analýzy formuluje argumenty pro Boží existenci a úlohu v životě lidí i v rozvoji vesmíru. Jedním z hlavních cílů publikace je objasnit prostředky jungovské psychologie, jak se v náboženském životě člověka (včetně povrchnosti a lhostejnosti nebo až fundamentalismu) uplatňují archetypy, tedy nevědomé způsoby nazírání, hodnocení a sklonů, které jsou dány snad ještě více tradicí a duchovní atmosférou prostředí, v němž člověk vyrůstá, než záměrnou výchovou. Čtenář studiem knihy získá porozumění tomu, jaké konstelace osobnostních dispozic vedou nejen k náboženskému fundamentalismu či fanatismu, ale i obecně k radikalismu, který je v každodenním životě stejně nebezpečný jako fanatismus v životě náboženském. Klíčový vysvětlovací pojem jungovské psychologie, s nímž autor často pracuje, je pojem numinozity. Je to termín z lat. ,numinosum‘, jímž je vyjádřeno dynamické působení sil nezávislých na vědomé vůli člověka. Jung používá tento pojem pro označení hluboce citově prožívaných zážitků našeho bytostného já, stav změněného vědomí v reakci na vliv nějakého objektu, události či nějaké prožívané přítomnosti něčeho neviditelného, ale tušeného. Autor formuluje závažnou myšlenku, kterou by měl mít ve vědomí každý, kdo radikálně prosazuje uplatnění náboženství v každodenním životě sekulární společnosti: „Numinozita může léčit i působit jako jed, může být zdrojem tvoření, ale i zkázy.“ A upozorňuje v této souvislosti, že dějiny nás učí, jak snadno se může nastartovat davové šílenství, kdykoliv se politika propojí s náboženstvím. Podnětné jsou myšlenky týkající se vědomí a duše (psýché), jejichž reálnou existenci kniha předpokládá a uvádí k tomu argumenty. Jungovský pojem ‚individuace‘ jako stávání se sebou a utváření našeho lidství, považuje autor za vývoj přirozeně náboženský a přímo říká, že je to proces „zakoušení božského“. Za citaci stojí jeho tvrzení: „Organická jednota duchovních a náboženských zkušeností povznáší každodenní bytí na proces zhmotnění svátosti a na druhé straně přibližuje božské k vědomí tím, že umenšuje jeho nekonečnou odlehlost a neuchopitelnost.“ V souvislosti s objasněním krajních náboženských hnutí zavádí autor pojmy ‚theokalypsis‘ a ‚theonemesis‘. ‚Th eokalypsis‘ je na základě přesvědčivě popsané metaforické etymologie „schovávání se za Boha“ – tedy věřit tomu, že to, co děláme, je realizací Božích úmyslů a přání. A v jádru takového pojetí jsou některé hlavní hříchy jako pýcha nebo i apatie. A podobně pojem ‚theonemesis‘ autor objasňuje jako důsledek posedlosti bytostným já, což se v jednání může projevovat jako hněv, kompenzace pocitů méněcennosti zpupností a nadřazováním se atd. Kniha rozhodně stojí za studium. Analytické, ale i jinak zaměřené psychoterapeuty a kněze, i učitele a personalisty může nesmírně obohatit také v chápání zdrojů a procesů jednání člověka i v pochopení překážek, jež stojí v cestě dosahování osobnostní zralosti.