Dark Religion Vlado Šolc, Jungian Author & Analyst

April 9, 2025
Central Campus | Lecture Hall 107
6:00 PM to 8:00 PM

Jungian analyst and author Vlado Solc will share his insights and research into the psychological dynamics and causes of religious fundamentalism and fanaticism. He will discuss how dark religion leads to profound conflicts on both the personal and cultural levels --including terrorism and wars, while describing the broad cultural and religious forms surfacing today. He describes spirituality as an important part of human life and one of its most essential needs; he will be outlining a healthy spirituality as well as how it becomes "dark" when it denies, ignores, or separates itself from its vital roots. Please join us for a fascinating lecture and discussion followed by questions and answers.

Causa præsenti in Jungian Psychology

Successful psychotherapy requires an understanding of both conscious and unconscious dynamics. Causa præsenti—a term I have coined—emphasizes the transformative power of immediate experience, engaging the psyche in the present moment. Unlike approaches that focus on past causes (causa efficiens) or future goals (causa finalis), causa præsenti serves as the active pulse of the here-and-now in psychological healing. Jungian analysis recognizes that true transformation occurs through direct interaction with the unconscious as it manifests in real time. Active imagination, symbolic images, and embodied sensations provide access to the numinous, allowing for integrative change. This present-centered awareness cultivates a dynamic relationship with the unconscious, treating it as a partner rather than a relic of the past. In therapy, attention to causa præsenti bridges past and future by rooting healing in the immediacy of experience. This approach ensures that therapeutic work remains alive, transformative, and deeply personal, reinforcing the essential role of the "present" in psychological growth and individuation.

Temné náboženství - Psychologie popírání a objevování skutečnosti

Předmluva k českému vydání knihy Temné náboženství

Děkuji autorům za tuto důležitou publikaci! Jedinečným způsobem v kontextu hlubinné analytické psychologie vysvětluje, že není náboženství jako náboženství a že duchovnost pod vlivem psychopatologie skrývá velká rizika.

Proč některé formy náboženství své přívržence uvrhávají do provozní slepoty a drží je v otroctví fundamentalismu, fanatismu a konspirací, zatímco jiné dokáží ve svých následovnících otvírat novou kvalitu jich samých a přinášet růst a zralost? Šance je tam, kde se potřeba transcendence přirozeně propojí s individuačním procesem a nevědomé niterné dění je poznáváno vědomím zúčastněných.

Vlado Šolc a George J. Didier píší s erudicí praktikujících jungiánských psychoterapeutů, za níž ovšem stojí i jejich silné osobní příběhy. Přesvědčivě zprostředkovávají hodnotu lidského úsilí pochopit vlastní osud, k čemuž významně pomáhá neupírat zrak jen do vnějšího smysly poznatelného světa, ale dívat se také směrem opačným, dovnitř.

Jak připomínal C.G.Jung, vývoj společnosti i jednotlivce záleží především právě na vývoji vědomí a na schopnosti tvořivě, nikoliv destruktivně, pracovat i s těmi nejsilnějšími protiklady. Jak ale sjednocovat na první pohled něco tak neslučitelného jako je světlo a temnota?

Není to tak dávno, kdy se podobnými otázkami zabývala jen hrstka zasvěcenců, povětšinou ukrytých před pozorností veřejnosti a zejména duchovního establishmentu. Bývalo rizikové, ba život ohrožující, o nalézaných vnitřních pokladech mluvit nahlas.Zvláště když o nich nelze svědčit obvyklým způsobem, slovy o logicky uspořádaných důkazech, nýbrž specifickým, ve vřavě světa snadno přeslechnutelným hlasem Duše, která promlouvá v symbolech, obrazech, imaginacích, archetypech, intuici, snech, mýtech či podobenstvích...

Snad proto náboženství dlouho zůstávalo výhradním oficiálním správcem věcí mezi nebem a zemí. Nabízelo kontakt s Božstvím prostřednictvím daných pravidel a dogmat a skrze vybrané prostředníky. Potřeba takto kontrolovaného organizování se však nakonec často děla na úkor věcí vnitřních. Výměnou za podíly na světské moci, vlivu a bohatství náboženství platilo a dodnes platívá ztrátou spojení s posvátným, běžnému zraku neviditelným numinózním světem, o němž bylo řečeno, že jeho tajemství Bůh skrývá před moudrými a rozumnými a zjevuje je maličkým.

Situací s koncem 19. století dále významně zamíchalo, když se do věci zapojila psychologie, resp. psychoterapie. Vztah obou s náboženstvím byl tradičně problematický až nepřátelský. Dlouho to vypadalo, že se neshodnou pro postoj vzájemně prožívané nadřazenosti. Až koncem 20. století nastal stav usmíření, ovšem za předpokladu dodržování tiché dohody, že se každá ze stran bude držet svého kopyta a nebudou si vzájemně zasahovat do díla. Jaký paradox z pohledu současnosti, která v posledních desetiletích do církví i psychoterapeutických ordinací přivádí stále více lidí, pro něž oddělování psychologického od spirituálního představuje zásadní překážku!

A to je další slovo, které dnes často slýcháme: spiritualita. Obecně se jedná o intimní vnitřní zacházení s tím, co se v osobním prožitku spojení s Božstvím v člověku otvírá obvykle až za běžnými pěti smysly probuzením pověstného šestého.

Čím déle pracuji jako psychoterapeutka, tím častěji i já svědčím tomu, že oddělovat psychologické od duchovního může pro některé klienty znamenat slepou uličku nebo přímo uzavírku. Podobně jako pro jiné, kdyby se jim cokoliv vnucovalo, aniž si o to řeknou. Zároveň je třeba zdůrazňovat, že spirituální prožitky nemohou psychoterapii nahradit, a nastává i problém, pokud si někdo od transpersonálních zkušeností slibuje automatické vyřešení svých potíží psychologických.

S Jungem řečeno a autory této knihy doporučeno: Stojí za to porozhlédnout se ve svém spodním světě, v oblasti svého stínu. Bude lépe, až pochopíme, proč a jak dosud nepoznané temné části nás samých volají po naší pozornosti a že člověk je vpravdě nebezpečný tvor, dokud je motivován a poháněn právě jimi.

Jung sám, jak známo, propojování spirituality a psychoterapie věnoval hodně pozornosti. Coby tlumočník z jazyka Duše to pro nás zápaďáky zformuloval zhruba takto: Duše je okem, kterému je určeno vnímat a vidět světlo. K tomu má nesmírný rozsah i hloubku. V tragickém zaslepení někteří nechápou, že nejde o to dokázat existenci světla, nýbrž poukázat spíš na existenci slepců, kteří nevědí, že jejich oči mají něco vidět. Je málo světlo chválit, pokud ho nemůžeme sami vidět. Aby vnitřní nazírání bylo možné, je třeba k němu nejprve uvolnit cestu.

Ve světě péče o fyzické tělo lidová moudrost lakonicky praví: Lékař léčí, příroda uzdravuje. Nemáme zatím, pokud vím, k dispozici obdobné rčení ohledně péče o Duši, ale možná by mohlo znít: Terapeut či duchovní průvodce hledají řešení, které Duše dávno zná?

Mnozí máme zkušenost se sebou i s druhými: Určité obdobné situace prožíváme v různém čase různě. Záleží na tom, jak jsme v daný moment zrovna na tom. Svěží, či unavení. Najedení či hladoví. Klidní nebo rozrušení. Když čelíme zásadnímu problému nebo s někým vedeme nesnadnou debatu, může nám náš vnitřní pozorovatel hlásit, zda se k věci stavíme ochotně a konstruktivně, nebo jsme zajati v ochromující nepružnosti, nehybnosti či panice a nejsme schopni napojení ani spolupráce. Aby to bylo ještě zajímavější, kolikrát cítíme, že něco v nás i chce zaujmout ten první tvořivý postoj, jenže něco jiného v nás to bojkotuje a boří. Někdy tak, jindy onak.

Tato kniha připomíná koncept dvojí mysli, dvojí podstaty každého, pro niž existuje mnoho různých pojmenování i vysvětlení, a přesto všechna mluví o tom samém. Křesťanství rozlišuje starého a nového člověka v nás a potřebu znovuzrození během pozemského života z vody a Ducha. V sanskrtu existuje slovo viveka označující nejvyšší moudrost. Je-li člověku k dispozici, umí rozlišit skutečnost od iluze. Tibetská i egyptská, kniha mrtvých zmiňují výraz dvou kapek, tak zvaných tigle, které symbolizují ony dvě části člověka. Buddhismus mluví o procesu odkládání nevědomosti během po sobě jdoucích životů, v nichž Duše putuje skrze znovuzrození v různých tělech a pozemských identitách tak dlouho, dokud si její nositelé nezvědomí čtyři vznešené pravdy: o utrpení, o vzniku utrpení, o zániku utrpení a o Cestě, která utrpení rozpouští. Až pak se může zrodit Bódhičitta, vědomá láska a moudrost, která viditelně žije ve slovech a skutcích dotyčné osoby. Mysl je proměněna a člověk přijímá nejvyšší úkol moudře sloužit druhým…

Jung - a není sám - nabízí jako východisko kompromis mezi Západem a Východem. Náboženství je pro něj jedním z možných zdrojů, z nichž se Duše může občerstvovat, zůstane-li jí možnost svobody a spojení s Vyšším Já. Kromě toho si na určitém stupni svého vývoje ona sama začne říkat o to své. Spouští už zmíněný individuační proces, onen velkolepý pohyb odehrávající se na v průniku záležitostí pořádaných člověkem a onou Silou větší než je lidská, ať už ji kdo nazývá jakkoliv.

Když k tomu dozraje čas, neexistuje nic, co by tento proces zastavilo. Žalmista to vystihl slovy: Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Krátce, v krizích způsobených vývojem lidského vědomí není kam utéci.

A že to nebývá snadné. Hodí se přirovnání k porodu, ač to častou přítomností ohně, bolesti, smrti a popela připomíná spíše Fénixovo zmrtvýchvstání. Slovy Rogera Walshe: Vývojové krize se objevují samovolně coby výsledek působení vnitřních sil, které nás nutí růst, ať chceme či nechceme. Výsledkem je dynamické napětí mezi silami směřujícími k transformaci a lákavostí stagnace, mezi přitažlivostí transcendence a nehybností známého.

A to už jsme přímo uprostřed strhujícího děje této pozoruhodné knihy, která nabízí vysvětlení mnohého, co se v přímém přenosu skrytě i navenek děje uvnitř i vně okolo nás. Kniha shromažďuje argumenty pro to, že kde se světlo a temnota odštěpí, tam zmizí celistvost. A kde chybí celistvost, tam se vytrácí smysl.

Jak tvrdý oříšek k rozlousknutí v církvích, v nichž psychologické dodnes zůstává zapovězeno jako „tělesné“ či „ďábelské“, a v psychoterapeutických ordinacích, kde si odborník vyškolený v materialistické vědě s transpersonálními otázkami a jevy, jež klienti dnes už běžně přinášejí, neví rady a v horším případě je dokonce vyhodnocuje jako patologii.

Psychoterapie bez možnosti spirituálního prožívání odřezává zdroj nejvyšší možné inspirace a tím i možnosti individuačního procesu. Spiritualita bez vykonané osobní psychologické inventury zahrnující hlubinné sebepoznání a přijetí plné odpovědnosti za vlastní chování a prožívání včetně péče o osobní hranice a práce s tak zvanými obtížnými emocemi, k nimž odedávna patřily zejména úzkost, strach a hněv. Ignorovat je uvězňuje ve spirituálním bypassu a v nevědomých obranách, takže sebelépe míněná duchovní cesta pak namísto lásky a pokoje plodí pocity odpojení, méněcennost či nadřazenost, vnitřní napětí, nespokojenost a nakonec i nesnášenlivost a nenávist.

Obezřetnost je místě. Ne každá terapie léčí. A za mnoha původně ušlechtilými idejemi spirituálními zůstalo nepočítaně mučených, znásilněných, mrtvých. Těžko se věří, jak moc je tohle aktuální dnes, ve 21. století, po všem, čím se už lidstvo mohlo poučit.

V psychoterapeutickém procesu i na půdě duchovního doprovázení jsme v bezpečí, pokud součástí není indoktrinace ani ideologizace, a už vůbec ne přítomnost jediné pravdy nebo pocit vyvolenosti. Nejde nakonec tolik o vnější atributy, tedy o to, jakou si pro svou vnitřní práci vybereme terapeutickou metodu nebo podle jakých pravidel zkoumáme a uctíváme posvátno. Mnohem důležitější je, co se s námi děje, když ideje, ať už psychologické či duchovní, a vedení našich učitelů, terapeutů a duchovních průvodců zapouštějí v našem nitru své kořeny a dávají vyrůst svým plodům. Po ovoci poznáte je.  

Tato kniha nás zve za dobrodružstvím, kterému se říká Cesta Duše nebo také Cesta hrdiny. Vydat se na ni nepřipomíná výlet známými místy za slunného počasí. Nevyhnutelně přicházejí potíže a ano, jde o život. Jak to známe i z pohádek, těch jedinečných předobrazů našeho žití: Mnohde číhají lupiči, falešní rádci, zlé čarodějnice a podvodníci. Ale to nevadí. I když se stane, že se s nimi poutník zaplete a draze za to zaplatí, získává cenné zkušenosti. Má-li pokorné srdce a sílu to nevzdat, vše nakonec přispěje k jeho zrání.

Spojení s Bytostným Já prosvětlí každý stín a dá nahlédnout, že pokoj uvnitř i vně přichází, až když dokážeme procítit jednotu s každým protikladem. Rozlišovat, ale nesoudit. Úklid začínat u vlastního prahu. To nám dá šanci zavnímat skutečný původ našich špatných nálad, vyhýbavostí, nemocí. A též nesmiřitelností, které hýbou vztahy osobními i společenskými. Chceme-li poznat, kým opravdu jsme, chceme-li se stát celistvějšími bytostmi, nezbývá nám, než každou svou stížnost a nespokojenost nejprve prověřit sami v sobě. A pocítíme-li to jako vhodné, najděme si k tomu pomocníka.

Přijměme, že péče o duši ve své psychologické i duchovní rovině mívá v současnosti velmi individuální, někdy i nezvyklou, na míru šitou podobu. České prostředí je v tomto dosti specifické a vynalézavé. Jung vzhledem k synchronicitám předpokládal, že ti, kdo spolu mají ujít kus cesty, se v pravou chvíli potkají. Kéž ten, kdo nás doprovází, má k tomu kompetence. Kéž prošel trasu před námi a ve svém srdci už otevřel posvátný prostor pro to, co přesahuje pouhý racionálně materialistický rozměr života. Kéž soucitné léčení přináší potřebné vhledy a omývá a zceluje rány dávných rozštěpů, jež po tisíciletí rozpojovaly hmotu a Ducha, vědomí a nevědomí, člověka a přírodu, mužský a ženský princip, všední a posvátné. A ovšem také psychologické a spirituální. Bude lépe, až pochopíme podstatu svobody, která otvírá dveře do vnitřního usmíření, umožňuje myslet v paradoxu a sjednocuje každý protiklad.

Každý jsme originál a jinde než uvnitř sebe uzdravení nalézt nemůžeme. Pravda se dává vidět až těm úrovním vědomí, které už v sobě mají dost Lásky na to, aby nerozdělovaly, ale chápaly polaritu a hojily dualitu. A protože Duch si vane, kam chce, i lidé navenek velmi rozdílní mohou nakonec ve shodě směřovat k podobnému cíli.

Netřeba velkých gest ani slibů. Říkej, co děláš. Dělej, co říkáš. Posvátnost hledej v nejvšednějším. Dávná moudrost zenových mistrů je dnes naléhavější než kdy dřív: Před osvícením zameť dvůr a nanos vodu. Po osvícení zameť dvůr a nanos vodu. Neodsuzuj. Rozlišuj. Měř měrou štědrou a vrchovatou, vždyť s druhými nakonec jednáš jako se sebou a úspěšnost tvé psychoterapie i tvé spirituality se pozná podle toho, co tobě a tvým bližním přinášejí.

Přeji této knize hodně zvídavých čtenářů a čtenářek a těším se na diskuse, které vyvolá v kruzích odborných i laických. Hranice se stírá. Každý dnes může uslyšet hlas Duše a jít za ním. Kdo máš uši k slyšení, slyš.

Eva Labusová. Srpen 2024

Facing Uncertainty: A Depth Psychological Perspective on Manipulation and Conspiracy Theories During Turbulent Times

Description

This course explores the psychological roots of radical belief systems, cults, extreme religions, and conspiracy theories. Participants will learn how these belief systems emerge when spirituality becomes  disconnected from its unconscious roots. As a Jungian psychology course, it examines the relationship between the ego and the unconscious, focusing on how unhealthy inner dynamics can lead to extremism.

The concept of Dark Religion describes fanatical beliefs that cause personal and societal conflicts, from spiritual possession to political extremism. Through engaging discussions and psychological analysis, the course reveals how unconscious forces shape radical beliefs and influence cultural dynamics. The course also explores how to navigate and handle the challenges of turbulent times marked by ideological extremism and rapid changes.

Participants will gain insights into the psychological mechanisms behind manipulation, social control, and ideological fixation. Part of the workshop will be practice of active imagination and group discussion.

Registration Here

The psychology of being American: The death of the rational economic actor

Ian Brown's article in The Globe and Mail delves into why Donald Trump retains support despite apparent contradictions. It features an interview with Jungian analyst Vladislav Šolc, who provides psychological insights into the draw of strong, assertive figures like Trump. Šolc explores how deeply-rooted fears and emotional responses can override logical considerations, explaining how voters' unconscious motivations and desire for perceived stability during tumultuous times may lead them to align with such leaders.

For the complete analysis, visit The Globe and Mail article.

Therapy Route

Therapy Route, spearheaded by Enzo Sinisi, is an invaluable resource in the mental health space. It offers essential support, guidance, and information for individuals seeking to navigate their mental health journey. Personally, I’ve found Therapy Route to be incredibly helpful in connecting with top-tier mental health professionals and insightful resources. Whether you're exploring therapy options or looking for in-depth articles on mental health, I highly recommend Therapy Route. Enso’s vision and dedication to making mental health care more accessible truly set this platform apart.

https://www.therapyroute.com/therapist/Vladislav-Solc-Glendale-US

Beyond the Gates of Consciousness: Dream Analysis in Clinical Practice

Description

In this course, participants will learn fundamental concepts of Jungian theory related to dream analysis and practical techniques for its application. They will gain the ability to articulate Jungian ideas, understand psychological phenomena, analyze dreams, interpret symbols in various contexts, and apply these skills in clinical practice and daily life. Additionally, the Dream Interpretation course will provide participants with the opportunity to explore their own dreams and those of their clients in a confidential setting.

Register Here

QAnon: A False Prophets Conspiracy

Abstract:Examining the QAnon movement through a Jungian lens, this analysis draws parallels between archetypal defense mechanisms and the Homeric myth of Odysseus, specifically his stay on Ogygia Island. The paper introduces terms like "Dark Religion" and "theocalypse," exploring the phenomenon of mind possession in religious fundamentalism and conspiracy theories. Symbolically, Calypso, as "the concealer," functions as an archetypal protective system, diverting ego-consciousness from reality and constructing a false belief system. "Theocalypse" describes religious inflation by unconscious contents, resulting in specific mytho-poetic ideologies and archetypal images whose function is to protect ego from experiencing painful emotions.The manifestation of Dark Religion is evident in QAnon Conspiracy Theory followers who believe in a secret war led by Donald Trump against a satanic child-trafficking cabal. This dark belief system is characterized by traits such as seeking secret signs and clues, absolutism, rejection of modernity, reactivity, aggression, a paranoid worldview, and the assertion of a special ability to see with their hearts—reading between the lines, to name a few.Commonalities between conspiratorial and fundamentalist thinking emerge from the dynamics of inferior consciousness and subsequent ego inflation, explaining both the archetypal nature of conspiracism and its resistance to rational correction. Conspiratorialists assert additional qualities, such as being chosen to perceive the truth, promoting a superior truth without relative values or "gray" areas (superiority). Their knowledge is held unwaveringly and treated as infallible faith, often invoking sources like idols and refusing to question their authority. Vehement rejection of opposing theories (defensive selectivity) characterizes their mindset, along with a surrender of will to their leaders (submission to authority). Conspiracists actively pursue the goal of converting others (reactivity) and accept responsibility for the state of affairs only in a fantasy world, avoiding self-reflection (projection).Conscious thinking remains free from unconscious influence only when recognizing numinous contents and withdrawing projections from objects. A symbolic perspective, treating conspiracy theories as symbols rather than rational constructs, provides a non-dismissive understanding of strong adherence to such beliefs. Examining QAnon symbolically through the lens of Jungian psychology, while understanding how adherents enact unconscious complexes and cultural complexes, offers more effective ways of understanding their beliefs than what traditional schools provide.Breaking away from restrictive beliefs requires embracing living symbols tethered to reality, facilitating genuine feeling-insight, authentic suffering, and thereby fostering a connection with one's psyche.Keywords:Theocalypse, Conspiracy Theories, Dark Religion, QAnon, Jungian Psychology.

Link Here

Zatmění duše

VĚDA | VLADISLAV ŠOLC | PD 4/2024

Proč se člověk stane vyznavačem konspirační teorie? Za nekompromisní ideologií se často skrývá nezpracovaná vnitřní bolest. Jungiánský analytik VLADISLAV ŠOLC rozplétá důvody omezujících přesvědčení a naznačuje cestu ke svobodě.V Homérově díle ztroskotá Odysseus na ostrově Ogygia. Než ho moře vyvrhlo na břeh, přišel o všechny své muže. S otevřenou náručí ho zde přivítá krásná nymfa Kalypsó, která mu slíbí nesmrtelnost. Řecké slovo kalyptein znamená skrýt, přikrýt… Náš hrdina stojí před volbou: schoulí se v konejšivé Kalypsině náruči jako v ráji, nebo bude pokračovat v cestě s příslibem návratu k Penelopé?Kalypsó symbolizuje toho, kdo zastírá a klame: síly, které nás odvádějí od reality. Psychologicky představuje proces inflace – nasycení našeho já mytologickými fantaziemi. Jde o archetypální obranný mechanismus, jenž chrání já před prožíváním bolestných emocí. „Zabíjí“ obtížné aspekty skutečnosti tím, že vytváří uklidňující alternativy a zároveň udržuje nežádoucí emoce v nevědomí.Kalypsó je tím, co mysl přijímá jako odpověď na utrpení světa, často v podobě organizované víry, kultů, konspiračních teorií nebo jakýchkoli svůdných přesvědčení. Tyto obranné struktury nazývám „temná náboženství“ – temná proto, abych zdůraznil jejich nevědomý nebo odštěpený charakter, a náboženství proto, že je zde současně přítomen obraz nadpřirozené moci – obraz Boží (imago Dei).TeokalypsaPro všechny fenomény temného náboženství jsem zavedl termín teokalypsa (theokalypsis), jenž popisuje proces náboženské inflace archetypem bytostného Já, vytvoření ideologie a přítomnost archetypálního obrazu-symbolu (imago Dei) odkazujícího na nejvyšší, transcendentní bytost. Teokalypsa = inflace + bytostné Já + obraz Boží. Termín naznačuje skrývání se za boha, kdy já je zastíněno energií bytostného Já ospravedlněnou náboženskými obrazy a ideologií.Jako archetypální obranný mechanismus chrání teokalypsa naše já před intenzitou traumatických vzpomínek tím, že vytváří iluzi bezpečí. Otevírá mysl obrazům a vytváří tak „náboženství“. Nevědomé obsahy zasahují, aby poskytly relativní stabilitu a úlevu od bolesti. To je typické pro náboženský fundamentalismus a jiné formy neochvějného přesvědčení, včetně konspiračních teorií. Inflační zapojení archetypálních energií ovlivňuje struktury myšlení a mění je v jakýsi druh kvazináboženské víry. Temné náboženství člověku brání v tom, aby naplno čelil svým emocím, a nahrazuje tak emoční prožitek představou odtrženou od reality. „Světlé“ neboli zdravé náboženství je nedefenzivní, symbolické a s realitou je více v kontaktu.Temné náboženstvíLionel Corbett ve své knize Understanding Evil: A Psychotherapist's Guide (Rozumět zlu: Psychoterapeutův průvodce) zkoumá psychiku fundamentalistů. Podle něj jsou přesvědčeni o tom, že jejich víra je jedinou správnou cestou ke spáse a že jen oni vědí, jaké jsou Boží záměry. Často odmítají moderní „vymoženosti“, protože v nich spatřují morální úpadek. Vyznávají přísný absolutismus a vzývají obraz trestajícího Boha, který je neomylný a patriarchální. Lidé zapletení v temném náboženství mohou být při vnucování svých názorů ostatním reaktivní, agresivní nebo i militantní. Snaží se vyhýbat pocitům rozporuplnosti, nejednoznačnosti či složitosti.Temné náboženství je spojeno s úzkostným a často paranoidním pohledem na svět. Jeho zastánci striktně dbají na určité hodnoty, podřizují se autoritám, jsou reaktivní, nekompromisní a touží po moci. Nejsou ochotni přijmout osobní odpovědnost. Temné náboženství přitahuje ty, kteří hledají dogmata, jasné odpovědi a pocit sounáležitosti. Charismatičtí vůdci a manipulativní sociální skupiny poskytují svým členům falešný pocit pozitivního směřování.

Pokracovani zde

Vladislav Šolc: Ve jménu Boha (Fanatismus v pojetí hlubinné psychologie)

Ve jménu Boha. Tato
svého druhu ojedinělá kniha českého autora, který dnes
pracuje jako psycholog na univerzitě ve Wisconsinu (USA),
podává nedogmatický náhled směrem k psychologickému
pozadí pohnutek, směřujících k postojům vůči západní
kultuře, kterými jsou vybavováni jedinci, ale i skupiny a
společnost s islámským vyznáním. Kniha původně vyšla
Psychodiagnostika v době utváření multikulturního společenství
v USA a tedy jistým způsobem reaguje na události, které
Spojené státy postihly v poslední době. I přesto si její
obsah zachovává objektivitu pohledu. Pro čtenáře je v
jejím obsahu jistě zajímavé, když zjistí, že mnohé názory,
které vzhledem k archetypální psychologii C. G. Junga
evidujeme mnohdy přeci jen s trochou opatrnosti, jsou v
Šolcově podání logicky navazující a odkazující k nutnosti,
elementární pohnutky k některým způsobům chování
radikálních islamistů chápat v celokulturní ose motivů a
jejich původu.