méněcennosti zase k „teorii” všemocných iluminátů, kteří ovládají planetu. U „temného náboženství“ se ale „já“ „skrývá” za kolektivní obraz boha, náboženská posedlost, theocalypsis (výraz pro jev, jež zahrnuje všechny formy excesívního, nezdravého náboženství, tedy fundamentalismu, fanatismu i sektářství) má proto hlubší kořeny, za identifikací stojí kolektivní hlubinné obsahy, proto je posedlost velice silná a možnost korekce velice malá.”
“Even a happy life cannot be without a measure of darkness, and the word happy would lose its meaning if it were not balanced by sadness. It is far better take things as they come along with patience and equanimity.”
“The sight of evil kindles evil in the soul…. The victim is not the only sufferer; everybody in the vicinity of the crime, including the murderer, suffers with him. Something of the abysmal darkness of the world has broken in on us, poisoning the very air we breathe and befouling the water with the stale, nauseating taste of blood.”
“It is an outstanding peculiarity of unconscious impulses that, when deprived of energy by lack of conscious recognition, they take on a destructive character, and this happens as soon as they cease to be compensatory”
“Řádění Islámského státu, Boko Haram, aš-Šabáb ale i jiných, křesťanských, fundamentalistických skupin znova a znova otevírá otázku náboženského poblouznění; otázku, která pravidelně nabírá na intenzitě tím vice, čím vice těmto přívržencům hrabe. Projevy extrémního náboženství jsou patrně stará, jako náboženství samotné, výrazně se vsak zviditelnila na pozadí vzestupu sekulárního způsobu života a vzniku toho, čemu říkáme spiritualita neboli duchovnost. S tím jak pokračuje evoluce náboženského vědomí, otevírající cestu pro vice svobodomyslný pohled na Boha, je najednou vice viditelná i involuce tohoto procesu, charakteristická svou rigidnosti, dogmatičnosti, doslovnosti a jinými symptomy, které psychologové znají velice dobře, jelikož představují překážky, chcete-li obrany, jimiž si já (ego) bráni svou celistvost tváře v tvář změnám, jenž na něj zvnějšku i zvnitřku doléhají.”
Vlado Šolc
